Růženec, modlitba jen pro babičky?

Mnozí z nás si pamatují na svou babičku, která se modlívala růženec. A kdo takovou babičku nemá nebo neměl doma, tak se s ní může setkat ve své farnosti zhruba půl hodiny přede mší svatou. Čím to je, že je tato modlitba mezi babičkami tak populární? Existuje nějaký minimální věk k tomu, aby se ji člověk mohl začít modlit? Nebo se ji může modlit jen, když se děje něco závažného? Jak jsme si to mysleli, když jsme byli malí... Jaké je vlastně kouzlo této monotónní modlitby, že se ji modlí už tolik generací babiček? A svatých? V čem je její síla?

Myslím si, že to co dělá růženec naprosto jedinečnou modlitbou vystihl jeden náš bratr, když řekl, že modlitba růžence je jako když máma vezme na klín své dítě a ukazuje mu rodinné fotografie. Ukazuje mu stále stejné fotografie nejbližších, fotografie nejdůležitějších okamžiků společného života rodiny, které mohou mnohdy jít až několik desítek let do minulosti, a při tom mu o všech těchto lidech a událostech vypráví. A dítě tomu pozorně naslouchá a tak nejen, že toho stále více ví o své rodině, ono se svým způsobem stále více stává součástí této rodiny, vstupuje do jejího příběhu. A postupně se i ono stává součástí vyprávění a začíná se objevovat na fotografiích...

Stejně tak i my, když se modlíme růženec, tak svým způsobem usedáme na klín naší nebeské maminky. A spolu s ní rozjímáme jednotlivá tajemství naší rodiny – Ježíše a jeho učedníků. Maria, která byla u toho všeho a uchovávala to ve svém srdci (Lk 2,19.51b), nás uvádí stále hlouběji do života Ježíše a jeho církve. Společně s ní se stáváme stále více Ježíšovými učedníky a členy jeho církve.

Ale co když jsme příliš unavení, nesoustředění, neschopní vstoupit do hloubky Mariina vyprávění? Vždy můžeme jen tak zůstat v jejím náručí a drmolit náš Zdrávas. Vždyť už jen opakováním Gabrielových slov ,,Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou“ (Lk 1,28) jsme vtahování do tajemství Emanuela, Boha s námi (Mt 1,23). Kde jinde hledat našeho Pána než u Marie? S hlubokým zármutkem musíme sledovat jak mnozí křesťané opouští tento pramen živé vody, aby si vykopali vyschlé studny, které vodu neudrží (srov. Jr 2,13) různých východních meditací, které nepřivádí k živému Bohu a jeho Synu, ale snaží se najít štěstí sami v sobě a nebo v naprostém splynutí s vesmírem...

Alžbětina slova: ,,Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého“ (Lk 1,42) nám připomínají, že Maria nezůstala u sebe doma v Nazaretě ale po setkání s božím poslem Gabrielem a s Ježíšem pod srdcem se vydala do judských hor sloužit své příbuzné Alžbětě. Tak i naše modlitba, naše setkání s živým Bohem, nemůže končit jen u zbožných citů. Ale naše modlitba má a musí živit náš každodenní život a naše svědectví před světem, že jsme Ježíšovi učedníci.

Uprostřed této modlitby je jako drahokam zasazeno jméno Ježíš. Ježíš je středem naší modlitby růžence. Modlíme se totiž s Marií, abychom hlouběji pronikali do tajemství jejího syna. Ona obrovská úcta k Ježíšovu jménu a jeho opakování nám může připomenout modlitbu srdce křesťanského Východu, který opakuje větu slepého žebráka: ,,Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“(Mk 10,47) a nebo jen samotné jméno ,,Ježíš“.

Samotný závěr modlitby Zdrávas Maria je výkřikem víry křesťanského lidu v sílu této modlitby. Protože tato modlitba pomáhala zvítězit nejen v námořních bitvách, jako 7. října roku 1571 proti Turkům u Lepanta, ale především pomáhá v závěrečné bitvě našeho života: ,,Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší.“

Krása a kouzlo modlitby růžence spočívá v tom, že nás přibližuje ke Kristu a nechává nás hlouběji proniknout do jeho života. Když setrváváme v Mariině náručí, tak sám Pán přetváří naše srdce z kamene v srdce z masa, které je schopné lásky. Proto pod vráskami našich babiček můžeme najít oči vyzařující lásku.

Rada pro začátečníky: lepší jeden desátek před spaním, než celý růženec ve spánku!

The Rosary
Czech