Buď svatým knězem Páně!

Kázání 9.7.2011 v Chocni, v České republice na primiční mši fr. Ludvíka Grundmana OP


Bratři a sestry,

Primice je dar.

Je darem od Boha i darem pro Boha. Boha, který se dává v Eucharistii, a Boha, který nás žádá, abychom mu Eucharistii obětovali.

Je darem i pro novokněze. Je příležitostí, při níž se shromáždí jeho rodina a přátelé. První mše je výjimečná a vzpomínáme na ni celý život. Má příchuť začátků, prvních lásek.

Je darem pro toho, kdo byl požádán o kázání. V řádu kazatelů je málo těch, kteří kázali při své primici. A tak dnes ten, jenž byl takto poctěn, se odváží vykoktat několik slov česky… ovšem ne aniž by bezprostředně přede mší vyřkl latinsky Deus in adjutórium meum inténde!, protože latina je jediný opravdu univerzální jazyk.

A je konečně darem pro účastníky této mše. Tímto darem je sám novokněz a také mešní texty, které pro nás vybral.

Mluvme právě o těchto textech! Bratr Ludvík dnes dal opravdu podivný dar! Čekali bychom něco lehčího, slavnostnějšího, ale ne: právě slavíme mši o nejdražší Krvi Páně s evangeliem Kristovy smrtelné úzkosti v Getsemanech! Náš bratr Ludvík nás rozhodně nepřestane překvapovat...

Ale jestliže si vybral pro svou primici tento mešní formulář, je to opravdu proto, že nám chce předat určité poselství, spojené tím, čím se stal, knězem živého Boha. Mohli bychom ho shrnout v jedné větě : «Ježíš, pravý Bůh a pravý člověk, se modlí a trpí. »

Předně, hlavní postavou oněch šesti veršů Lukášova evangelia je sám Ježíš.
Ježíš, skutečný Bůh a skutečný člověk, mající matku. […]
Ježíš, skutečný Bůh a skutečný člověk, mající příbuzné. […]
Ježíš je především Velekněz par excellence, a ne ani tak vzor, kterého máme dosáhnout, protože kněz jedná in personna Christi.
Kněz je druhý Kristus.

Dále v našem textu se třikrát vrací jedno sloveso: jde o sloveso „modlit se“. Ježíš se jako obvykle vzdálil, aby se modlil. Takto se upevňuje jeho vztah s Otcem. Bez modlitby naše povolání za moc nestojí. Uvadá a nadšení prvních dní se stírá.
Kněz je mužem modlitby.

Konečně, Ježíš je pokoušen. Trpí a prožívá smrtelnou úzkost. Víme, že kněží nejsou lepší lidé než ostatní. A nejsou ani horší! Protože však jsou oblíbenými syny Panny Marie, která k nim chová zvláštní náklonnost, ďábel má obzvláštní zlomyslnou radost, když se mu podaří přivodit jim pád. Jestliže byl pokoušen Ježíš, tím spíše bude pokoušen Pánův kněz. Jestliže Ježíš trpěl v okamžiku, kdy začínalo jeho Utrpení, do té míry, že jeho pot kanul jako krůpěje krve, znamená to, že i kněz je povolán trpět. Trpí sám za sebe i za svět. Je to utrpení lásky, neboť srdce, které již netrpí, je srdce mrtvé.
Kněz je mužem bolesti.

Poselství, jež nám bratr Ludvík v tento den přináší, je jasné: „Modlete se za mne, abych neupadl v pokušení, abych odolával zlu a konal Otcovu vůli. Modlete se za mne, abych byl mužem modlitby, jedním slovem: abych byl svatým knězem.“

To je dobré shrnutí, ne?, milý bratře Ludvíku.

A přichází vhod, protože konec konců právě toto po tobě, bratře Ludvíku, žádáme: abys byl svatým knězem. Ve skutečnosti to je více než prosba. Vyžadujeme to a naším prostřednictvím to vyžaduje Bůh.

K tomu je třeba, abys byl ochoten prolít svou krev.
Je třeba, abys byl ochoten prožívat smrtelnou úzkost s těmi, kteří umírají.
Je třeba, abys byl ochoten pokleknout a tak se přiblížit maličkým.
Je třeba, abys byl ochoten vzdát se vlastní vůle.

Je třeba, abys byl svatým knězem.

A tak, bratře Ludvíku, dovol, abych Ti i já dal malý dárek. Je to více než rada. Není vybraný z citátů dominikánských světců; nebyl vybrán ani ze Summy svatého Tomáše Akvinského.

Ne, ale je to rada - příkaz!, který dala blahoslavená Matka Tereza z Kalkaty, ta, která nechala umístit ve všech kaplích Misionářek lásky Kristova slova v jeho Utrpení: „Žízním!“

Toto je její rada, kterou dávala všem svým kněžím:
„Služ mši svatou, jako by to byla tvá první,
Služ mši svatou, jako by to byla tvá poslední,
Služ mši svatou, jako by to byla jediná mše ve tvém životě.“

Bratře Ludvíku, nikdy na to nezapomeň.
Buď svatým knězem Páně!
Amen.

421_agonie
Czech